Společenství obcí středního Pootaví : STRAKONICE
Horní ovládání
Horní menu
Strakonice
Strakonice jsou významným jihočeským městem. Leží na soutoku Otavy s Volyňkou v nadmořské výšce 390– 430 m. Na místě dnešního města původně stály čtyři vsi (Strakonice, Bezděkov, Žabokrty a Lom), které se spojily v poddanské město Strakonice.
Rozkvět města je spojen s mocným staročeským rodem Bavorů ze Strakonic, kteří postavili ve Strakonicích hrad. Měli v erbu střelu na zlatém štítě (dnes nacházíme tuto střelu ve znacích okolní obcí, jejichž historie byla s rodem Bavorů spjata). Jméno Strakonice se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1235 v listině Václava I., kde je již uváděn Bavor s přídomkem ze Strakonic, musel tedy mít už v té době ve Strakonicíh opevněné sídlo. Původ rodu je odvozován od Bavora I. ze Strakonic. Ten se svou manželkou Bolemilou roku 1243 daroval polovinu strakonického hradu řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel a klášter.
Původně gotický hrad prošel rozmanitým stavebním vývojem. Bavor II. ze Strakonice hrad rozšířil a nechal vystavět věž zvanou Rumpál. Bavor II. byl nejvýznamnějším členem rodu. V roce 1277 se stal nejvyšším maršálkem království, což byla první hodnost po králi. Měl za manželku dceru českého krále Přemysla Otakara II. Anežku.
V roce 1367 byla Strakonicím potvrzena Bavorem IV. městská privilegia. Roku 1402 prodal rod Bavorů i druhou polovinu hradu strakonického panství řádu johanitů. Tím začalo téměř 700 let dlouhé působení tohoto církevního řádu na strakonickém hradě. Od roku 1421 se stal strakonický hrad síd- lem velkopřevora a konventu, kteří ze Strakonic spravovali své komendy v českých zemích až do kon- ce 17. století. Strakonice byly jedním z hlavních středisek protihusitského odporu. Počátek 17. století nebyl vlivem třicetileté války pro johanity ani pro město Strakonice nijak příznivý. Poprvé hrad i město zpustošilo švédské vojsko Arnošta z Mansfeldu roku 1619, podruhé drancovali v roce 1641. Velkopře- vor Rudolf Colloredo z Wallsee (1637–1657 ) přestěhoval své sídlo do Prahy.
Těžkou ránu maltézské komendě zasadila pozemková reforma počátkem 20. století. V průběhu druhé světové války pak byly Českému velkopřevorství odejmuty objekty v areálu hradu Strakonice, jednalo se o kostel svatého Prokopa a budovu děkanství. V období po válce nedošlo k nápravě této křivdy. České velkopřevorství začalo po roce 1990 jednat s Biskupstvím českobudějovickým o možnosti zís- kat uvedené nemovitosti zpět. V roce 2008 byla se souhlasem českobudějovického biskupa msgre. Ji- řího Paďoura uzavřena darovací smlouva ve prospěch Suverénního řádu maltézských rytířů – České- ho velkopřevorství. České velkopřevorství se tak opět stalo po několika desítkách let vlastníkem svých historických majetků. V současné době je areál hradu ve vlastnictví tří subjektů, a to města Strakonic, Jihočeského kraje a církve.
Vývoj města byl v 19. a 20. století poznamenán postupující industrializací. Začala výroba fezů, byla založena Jihočeská zbrojovka (později České závody motocyklové). Značka ČZ proslavila nejen svého výrobce, ale i celé město. Po 2. světové válce přibyly ještě další závody a provozy. Město se rozšířilo v druhé polovině 20. století se významně změnil jeho vzhled.
I po velkém množství restrukturalizací podniků po roce 1989 má ve Strakonicích stále tradici přede- vším průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.
Strakonice leží v centru Prácheňska, jedné z nejzpěvnějších českých oblastí. Ve městě je stále pevně zakotvena dudácká tradice, ke které se váže řada dudáckých pověstí. Nejznámnější je J. K. Tylem zdramatizovaná báchorka Strakonický dudák, aneb Hody divých žen. Strakonické dudy opěvuje bezpočet lidových písní. Město se proslavilo Mezinárodním dudáckým festivalem, který se poprvé uskutečnil v roce 1967 u příležitosti 600. výročí založení města. Nyní se koná každé dva roky vždy na konci srpna a účastní se ho dudáci z různých zemí světa.
Osobnosti
Valentin Kochan z Prachové – literát, učenec, byl jedním ze 30 direktorů v pražské prozatímní vládě po defenestraci. Spolu s dalšími českými pány byl však 21. června 1621 sťat na Staroměstském náměstí.
P. Josef Šmidinger – kněz, národní buditel, nadšenec pro české knihy, které se celý život snažil šířit. Šmidinger byl předlohou Aloisi Jiráskovi pro postavu pátera Vrby v románu F. L. Věk. Jeho jméno nese knihovna ve Strakonicích.
Bernard Gruber – převor vyšebrodského kláštera, astronom, hvězdář, matematik, spisovatel. František Ladislav Čelakovský – básník období národního obrození (Ohlas písní českých, Ohlas písní ruských), kritik a překladatel básní.
Jan Vlastislav Plánek – vlastenec, přítel F. L. Čelakovského. Plánka navštěvovali významné osobnosti – Josef Jungmann, Jan Evagelista Purkyně či Jakub Malý. Na sklonku života sepisoval historii Strakonic.
Antonín Zellerin – malíř, po něm zůstal název Zellerinova stráň.
Antonín Voráček – převor maltézského řádu, strakonický děkan. Za druhé světové války se účastnil protifašistického odboje a po válce spolupracoval s americkou armádou.
Josef Režný – dudák a etnograf, výrazná osobnost českého národopisu, znalec dudácké hry. Zasloužil se významně o udržení a rozvoj dudácké tradice ve Strakonicích.
Další významné osobnosti: s městem je spjata celá řada básníků, spisovatelů, malířů, hudebníků, vědců a sportovců, kteří vytvářeli nebo stále vytváří dobré jméno městu. Jsou uvedeni na www.strakonice.eu
Pamětihodnosti:
Strakonický hrad, založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky, národní kulturní památka Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730–1740, též morový, dříve stál na Velkém náměstí, na místě staršího sloupu z roku 1586
Kostel sv. Markéty z let 1580–1583 podle plánů V. Vogarelliho na místě staršího kostela
Je to jednolodní stavba se síťovou klenbou a věží. Průčelí bylo upraveno roku 1777.
Kostel sv. Václava – původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století blízko obou nádraží s barokními úpravami
Poutní kostel Navštívení Panny Marie Bolestné v části Podsrp na jihovýchodním okraji města z 18. století, který se stal vyhledávaným poutním místem
Bývalá radnice na Velkém náměstí – zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše
Budova České spořitelny – sgrafitová výzdoba taktéž Josefa Bosáčka na návrh Václava Malého
Židovský hřbitov asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice
Masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
Domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
Pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
Ocelová lávka pro pěší a cyklisty z roku 2009
Velké dudy – na kruhovém objezdu u Fezka, autor Ing. Pavel Pavel
Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, také od Ing. Pavla Pavla, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii
Memento strakonických Židů – podoba sedmiramenného svícnu menora, uprostřed doplněný ka- menem z řeky Otavy – se nachází u Měšťanského pivovaru nedaleko stavby nové lávky (2009)
